Část čtvrtá - komu se nelení, tomu se zelení

Koleje máme položené, zasypané štěrkem, peróny už taky vypadají, že by mohly přivítat cestující - takže nezbývá než začít pracovat na zeleni (a šedi, hnědi a všech dalších barvách, které má příroda). Bude to premiéra, na minulém kolejišti jsem se ke stavbě krajiny nedostal - a hlavně se naprosto změnily technologie.

 

Po prozkoumání možností a posuzení vzhledu jsem se rozhodl pro foliáže firmy Polák. Protože plochy zeleně jsou na mém kolejišti poměrně malé, je snadnější lepit foliáže, než sypat trávu flokovačkou. Ta navíc podle mne nevypadá moc přirozeně. Foliážemi lze dosáhnout požadované pestrosti porostu, resp. "drážní lebedy" - no však víte sami, co okolo kolejí roste...

Tak se dáme do práce. Polákova "neobdělávaná louka", trhat a lepit.

Za skladištěm je tráva sušší a vyšší...

A záhy máme zelený celý jeden konec stanice.

Níže jeden detailní pohlad na okraj za nejvzdálenější kolejí - porost je zde celkem hustý a mezi kolejemi rostou nepravidelně trsy trávy o různé velikosti (travní drny Polák a kousky foliáže). 40 let stará lokomotiva dělá testovací vozidlo průjezdného průřezu.

Málem bych zapomněl - někdy v této době jsem natřel koleje. Před lokomotivou výše už vidíte kolej patinovanou. Používám akrylovou umbru pálenou (Burnt Umber), často doporučovaný odstín rez je vhodný na nové koleje, ale tady by strašně zářila. Nejsme na koridoru. Níže postup práce: kolej natřu štetečkem celou, i přes šrouby. Na obrázku uprostřed. Dokud je barva vlhká, nehtem stáhnu temeno kolejnice - vidíte na pravé straně. Pak ještě toutéž barvou, ale naředěnou, natřu štěrk okolo kolejnice, barva se zapustí a udělá ten požadovaný rezavý šmrnc. Tolik rezavá vložka a jdeme zase zelenit.

Před osázením zeleně jsem ještě natřel nástupištní hrany. Každý druhý dílek jsem přetřel bílou barvou, celek jsem pak natřel tím zbytkem umbry, případně mixem "špinavé barvy". Do surové balsy se to vsákne lépe, do natřeného bílého pruhu méně, ale povlak to zanechá. A to jde. Hlavně tu bílou nenatírejte moc přesně - ani ve skutečnosti není barva ohraničena spárou. Může to vypadat třeba takto:

Podélný pohled od skladiště. Vlevo vyčuhují pokusně zapíchnuté břízky (výroba Roman Bezucha), keř je vlastní sestava z polotovaru Polákových keřů. Mezi kolejemi a okolo nich je semtam nasypán Polákův Purex, používám dvě barvy v mixu. Tímtéž zasypávám okraje foliáže, aby nevykukovaly okraje.

Trávník na straně u výpravní budovy už taky na jednom konci zarůstá vším možným. U silnice je použita nízká foliáž s volnými plochami, které po zaprášení světlým prachem vypadají jako vyšlapané místo a krásně navážou na silnici.

Bližší pohled. Okolo lampy je tráva vyšší - jako doopravdy. Stačí se opět jen dívat kolem sebe. Nebo na fotky.

Binec u rampy. Dláždění jsem přesypával postupně prachem, aby u koleje nezůstaly čisté kostky, to by vypadalo divně. Tady ještě zdaleka není hotovo.

Zárodek pěšinky ke stavědlu.Blíže dlažbě roste tráva nizoučká, jiná je tam, kde se chodí a jiná navazuje na pás za nejvzdálenější kolejí. Ještě přijde dosypat Purex a pěšinka našedit.

Totéž místo z druhé strany - je vidět mezera pod foliáží. To je místo pro Purex.

Jedna náladovka s tehdy novými Brejlovci od Kühna.

A takhle nějak to vypadalo během práce. Ještěže je v kuchyni dost místa.

Příští část se bude věnovat doplňkům a různým detailům.

© 2013 Jiří Zlámal