Depo

22. 1. 2012

Častokrát jsem dostal otázku, cože je to za depo, které je k vidění na kolejišti. Tak hlásím: je to upravený výrobek firmy Temos z bývalé NDR. Neplést s firmou Mamos. Toto bylo už hotové, nebyla to stavebnice, a je zhotoveno ze sololitu, střechy pak z kartónu. Okna a vrata jsou plastová. Na obrázku níže je zachyceno ve stavu z roku 2010, kdy bylo vyhrabáno z krabice.

Depo jsem dostal coby malý kluk (co by to bylo za vláčky bez depa!) a v mezičase zažilo mnohé. Jeho stav tedy nebyl zrovna nejlepší a neodpovídá ani žádnému depu, u nás používanému. Při obnově kolejiště jsem to zprvu nebral tak "ortodoxně", takže depo bylo samozřejmě zahrnuto do plánu obnovy. Ale pak se mi zdálo, že by mělo být "zdomácněno". Přece jen sololit, potištěný německým motivem hrázděného zdiva, nevypadal dost důvěryhodně.

Takže nastala obnova, která by se dala připodobnit k zateplení. Depo bylo po celém obvodu sníženo asi o centimetr, pak dostalo ze všech stran druhou vrstvu ze silného kartónu, který imituje reliéf zdiva, novou podezdívku ze zbytků starého mostu, a i křídla vrat byla upravena snížením. 

Pak následoval nátěr do "Kaisergelb", jak pravil kolega stoupa.

Okna byla přesklena čirou fólií a větrací stříšky opraveny. 

Z tenké hmoty víčka od Flóry jsem nad zdrojem tepla vytlačil koncem fixky pěkné kloboučky.

Provrtáním, seříznutím a natřením vznikly z kloboučků svítidla do interiéru i ven.

A po doplnění miniaturní LED se správnou barvou (dovnitř "žárovková", ven "jedovatá"):

Vnitřní osvětlení je vypínatelné, aby bylo možno imitovat stav "dvě hodiny nad ránem".

Zbývalo depo upevnit a "zabydlet".

Do budoucna bych chtěl zařídit interiér, přece jen pro focení je potřeba mít detaily dotažené "až za roh".

© 2013 Jiří Zlámal