Lokomotiva 745.604 jako přestavba z V100 Start

17. 6. 2011

Po jisté odmlce se vrátíme k lokomotivnímu parku, tentokrát příspěvkem vpravdě neaktuálním. Proč? Tématem článku je totiž něco, co už bylo publikováno dávno jinde a co jistě všichni mají doma postavené. Ale pokud vás náhodou publikované neuspokojilo, tak jako mne, mrkněte na následující řádky.

Úvodem o co jde: V100 je klasická „enderácká“ posunovací motorová lokomotiva, jejíž oblíbený model v měřítku TT vyráběný pro „start sady“ použijeme jako základ. V dnešním sortimentu Tilligu se stroj jmenuje BR203 DB, katalogové číslo 04598, a je krásně žlutý.

Označení 745.6 pak patřilo dnes již neexistující řadě lokomotiv pro pracovní vlaky – lokomotivy byly vybaveny mechanickým náhonem pro čističku štěrku a jiné velké pracovní stroje – to je ta charakteristická vyčuhující bedna na jednom čele. Stroje sloužily u různých traťových distancí na území Československa ještě v devadesátých letech.

Tuto řadu jsem dlouho opomíjel, upřímně řečeno, moc elegantní kousek to není, ale pak mi došlo, že by to byl skvělý doplněk pro moje pracovní vagóny na štěrk. Propátral jsem tedy dostupnou dokumentaci, zejména množství skvělých fotek na stránkách Prototypy.cz a rozhodl se pro stavbu stroje 745.604 z TSS Hulín, tedy ze stejné TSS, jako jsou ony vagóny. Tento kus má navíc oproti jiným atraktivní nátěr v kombinaci černé a oranžové bez jakýchkoliv pruhů, které by znesnadňovaly stříkání barev. Fotky ukazují skutečnou, již odstavenou 745.604 v Hulíně. Autorem obou fotografií je Stanislav Plachý, jemuž tímto děkuji za svolení k jejich použití.

Základní odlišností skutečné předlohy od verze, vyobrazené továrním modelem, je odkrytý rám – skutečné V100 měly dva různé rámy, přičemž ta Start verze zobrazuje zrovna onu „zadeklovanou“ variantu. Ten jediný správný :-) se dá koupit jako náhradní díl pod číslem 205507, třeba přes e-shop ttmodelar.cz nebo maloseriovky.eu, cena je okolo dvou stovek.

Pracovní lokomotivy této řady se vyznačují právě charakteristickými odkrytými trubkami, které se táhnou po celé délce rámu. Na modelu naznačené jsou, ale slabě – s tím jsem se nespokojil a z mosazného drátu 0,25 mm doplnil jak příslušně natvarované trubky, tak z plastových destiček různé bedýnky a dále typický meandr chladiče oleje z drátu 0,8 mm.


Na rám přišly doplnit čelní plošinky se zábradlím – tento doplněk vyrábí fa HekTTor jako lept z mosazného plechu spolu s imitací náhonu a množstvím dalších potřebných dílů. Byl to můj první pokus z leptu a přes mírné nedostatky dopadl slušně. Kvůli nasazení plošinek se rám musí mírně zbrousit zboku vedle schůdků a správně by se měl sebrat i shora – ale podle hesla že po… se to dá hned, jsem od toho raději upustil a namísto toho zbrousil plastovou kapotu (a není to ani poznat).

Náhon jsem vylepšil o imitaci čehosi kulatého nahoře a nějaké krabičky na boku, podle skutečnosti.

Pod čela rámu ještě musí přijít zásuvky vícečlenného řízení – vždy jedna trubka vede z rohu rámu dolů, v ní je uložen kabel, a držák od zásuvky vede víc šikmo dozadu. Trubka a držák jsou na modelu z jednoho kusu drátu 0,5 mm, přilepeného k rámu epoxidem, zásuvka je tvořená kouskem polystyrénové destičky 0,5 mm, na kterou jsou shora a zdola nalepené dvě další, o kousek delší destičky síly 0,13. Tím se na jedné straně vytvoří žlábek, kterým to krásně nalepíte na ten naohýbaný drát. Zásuvka samotná je z kousku bužírky – není to ideální, ale pro umělecký dojem postačí. Správně by to mělo být celé ploché a se dvěma „ušima“ na bocích. Pod nárazníky přišly ještě madla. A pak se mi to sem tam povedlo při manipulaci ulomit a musel jsem to lepit znovu…

Dalším krokem byla výroba vzduchových filtrů – hulínské lokomotivy měly mřížky sání zaslepené dvěma kusy plechu, přeplátovanými přes původní mřížku a zvenčí byly nasazené čtyři hrnce s filtry. A model musí odpovídat. Přeplátování z kousků plastových destiček síly 0,13 mm – a vytmelené lepení, kde se mi to propadlo…

Filtry jsou z tyčky od lízátka, zbroušené na výšku 4,8 mm a zaoblené, v nich je měděný drát z CYKY kabelu 1,5 mm2 navlečený v jakési bužírce, aby držel. Pozor, spodní filtry mají větší poloměr ohybu trubky sání, aby se trefila až do horní části „deklu“. Na filtru je zvenčí z mosazné trubičky průměru 1,2 mm vymodelováno sání, a z pásku, uřezaného z plastové destičky síly 0,13 mm, naznačené upínací třmeny. V detailním pohledu to vypadá strašně, příště musím lepit přesněji a čistěji, při pohledu na model prostým okem se to ale ztratí.

V lokomotivní skříni je pak v patřičném místě vyvrtán patřičný otvor (opět doporučuji důkladné studium fotografií) a filtry zalepeny. Pozor, drát vám nesmí přečnívat moc dovnitř, jen fous, nebo budete drhnout o pojezd.

Chvíli jsem se také vyvztekal s pomocnými reflektory – finálním řešením je kousek mosazné trubičky průměru 1,2 mm, připájené kolmo na kousek drátu 0,5 mm. Detailisté to zezadu vytmelí a vybrousí do polokoule, my ostatní to zakápneme epoxidem, pro kontrolu lehce přešmirglujeme – a je to. Bavíme se o průměru 1,2, připomínám.

Dole na bocích kabiny se ještě musí zatmelit prohlubeň v jakémsi deklu a místo ní vyrýt dvě jiné mřížky hned vedle (k tomuto kroku mi fotka chybí).

Slepeno, jdeme stříkat. Vše napřed základem, pro zjištění co kde chybí, a pak už do barev – rám shora černý, zespodu světle šedý, lokomotivní skříň shora opět černá a boky oranžové. Výhodou tohoto kusu je, že maskovací pásku si nalepíte přesně pod hranu kapoty, takže nehrozí zatečení a zvládne to i začátečník. U oranžové jsem si nastříkal vždy trochu barvy na papír vedle fotky a po zaschnutí srovnával.

Jo, abych nezapomněl – před lakováním musíte samozřejmě vyloupnout okna, napřed boční, drží kapkou lepidla uprostřed a pak čelní. Světlovody taky. Je to hned a můžete pak stříkat bez obav ze zatečení barvy.

Pěkná práce je s rohovými černožlutými plechy – napřed celé žlutou, pak vymaskovat pruhy podle skutečnosti, zakrýt si zbytek  a stříknout černou. Šlo by to i z obtisku, ale chtěl jsem to zkusit. Kapkou bílé barvy jsou naznačeny držáky „viaflexů“ – koncových tabulek, bílou lízněte z čela i tažný hák.

Pozn. aut.: z důvodu rozporu ve skutečném postupu prací vůči přísné logice tohoto popisu :-) jsou některé operace zachycené na jinde umístěných fotkách, tak mi to, věřím, prominete.

Na nalakovaný model jsem vyrobil z ocelového drátu síly 0,3 mm madla – pěkně všechna dokola motoru, taky u dveří kabiny a čtyři svislé tyčky vedle schůdků. Ty jsem párkrát namočil koncem do barvy, až se na něm vytvořila kulička, jako ve skutečnosti. Tyto čtyři tyčky jsou dole zahnuté o 90 ° pod rám, aby se daly smysluplně zalepit do koutku vedle schůdků a hned neupadly. Všechna madla byla před osazením nastříkána na černo.

Po nalakování přišla na řadu patina – tady se nebudu moc rozepisovat, znalci by mne vyhnali a sám jsem to dřív nikdy nedělal (s vyjímkou jednoho pokusu), tak prosím o shovívavost. Základem byly opět fotky skutečného stroje. Rzi a humusu tady tentokrát tolik není, ale zaujaly mne části přetřené světlejší barvou (filtry a plechy pod nimi, rezavějící místa) a snažil jsem se tyto fleky přesně napodobit. Mřížky chladiče jsem vzal opakovaně hodně ředěnou akrylovou Rzí, aby se zatáhla do prohlubní, lehce obtáhl i dveře a některé panty. Černé části jsem trošku zesvětlil, aby působily vybledle. Podvozky jsem napustil řídkou černou s troškou rzi, barva se usadí v prohlubních a rozích a efekt je slušný. Fotky z průběhu patinování nemám, zkoušel jsem co svedu a ono to nějak dopadlo. Jako obvykle je fotka o mnoho výraznější a skutečný vzhled je mnohem příznivější.

Rámečky světel jsou nabílené „tamponovým tiskem“ – na konec tyčky z lízátka jsem namotal ubrousek, omočil v bílé barvě a obtiskl jednou někam vedle a podruhé na model. Samotného mě překvapilo, jak to (dobře) vypadá.

Na finále všechno složit  - pro jednoduchost a pro zamezení odření barvy jsem ještě vyřezal zbývající část plastu na boku uvnitř kabiny, tam kde je destička s kondenzátory, a kabinu na zbytek nalepil. Taky si nezapomeňte poznačit, jak byly vloženy světlovody, jsou na každé straně jiné, pozor na to. A poučení pro příště – spasujte si kastli na nový rám hned na začátku, má trochu otřepy, nebudete pak muset pižlat západky na hotovém modelu jako já. Ještě to ale není ono, na fotkách je vidět spára. Okem na modelu ne :-)

Už mi chybí jen obtisky – prodávanou sadu popisků od HekTTora, určenou na tuto řadu jsem nekupoval, na skutečném stroji jich byla s bídou desetina, takže jen vyrobím nápis ČD TSS HULÍN a čelní nastříkané označení řady, které na inkoustové tiskárně vyrobíte snadno úpravou fotky skutečného stroje. Z obtisku taky vyrobím bílé olemování nárazníků. Doufám, že už brzy, obtiskové papíry už leží ve skříňce, jen ten čas nějak chybí…

Tak doufám, že se vám lokomotiva líbí i nehotová, a slibuju update, jakmile to bude komplet.

© 2011 Jiří Zlámal. Psáno pro MojeTT.cz - http://www.mojett.cz/?p=11303