Plechový kocour na pojezdu z V100

29. 6. 2014

Nikdy neříkej nikdy. Toto přísloví naprosto vystihuje historii následujícího modelu. Řada 742, zvaná Kocour, případně Bangle, nebyla nikdy v ohnisku mého zájmu a postavit si její model jsem proto neplánoval, ovšem...

Ovšem nedostatek vhodných strojů, které by na mém kolejišti zvládaly i na přelomu V. a VI. epochy přistavovat vozy na vlečku, případně odvézt krátký manipulák, mne přiměl k hledání vhodného kandidáta. Když jsem pominul již historické Pilštyky, Hektory a sice nové, ale převážně soukromé rekonstrukce 741.něco, tak jsem nutně skončil tam, kde jsem nechtěl začít. U Kocoura. Stavbu tedy beru jako satisfakci této řadě a doufám, že se v provozu na mém kolejišti osvědčí stejně, jako se osvědčuje v denodenním provozu u železničních dopravců napříč celým vlastnickým spektrem.

Na začátku je důležité se rozhodnout, co vlastně stavět - jednotlivé série a dnes už i kusy se od sebe dost liší a pokud chcete získat věrný model, nezbude než se řídit podle fotek konkrétního stroje (další věc, o které jsem na začátku své modelářské kariéry říkal "nikdy"...) Po zvážení situace jsem se rozhodl pro stroj 742.141 ČD-C, v méně obvyklém, tzv. "bohumínském" modrém nátěru, který aktuálně jezdí pod SOKV Břeclav a vyskytuje se tedy po tratích jižní Moravy, Zlínska i Vysočiny, jak je možno vidět níže - autorem fotografie linkované z K-reportu je Jav orina.

Foto (C) Javorina

Ale když už jsem se odhodlal, řekl jsem si, že chci mít něco extra. Podmínkou byly kinematiky, i s vědomím zhotovení díry do pluhu. Spřáhlo ze Sergeje, chycené plíškem pod pluhem, mi už přijde značně out. A druhou výzvou bylo použití rámu z V100, i když se obecně tvrdí, že to pro tuto řadu nejde. Doufám jen, že tento popis neskončím se zjištěním, že je to pravda, ale připravte se raději na cokoliv.

Výchozí stavebnicí je lept z dílny DK-modelu, který je od výrobce doplněn popisem a krátkým návodem s užitečnými radami, další popisy stavby se pak dají najít na webu, třeba ten od Jirky Havránka na  MojeTT. Tady proto upozorním jen na některé věci, které potrápily mne. Ve stavebnici jsou díly na různé verze, takže opakuji, dobře se podívejte, co stavíte.

První věcí náročnou na přesnost je sklon bočního zešikmení kapot a střech kabiny. Napřed si sestavte poloviny kabiny a skříň stroje ohýbejte i s přihlédnutím k nim, jinak se vám bude vlnitý plech střechy nad kabinou lomit a to není dobře. Má to být jedna šikmá rovina od vrchu až po "okap". Lícování tady hraje dost velkou roli, jinak nesedí ani rohy a je to dost znát.

Na dalším obrázku je přesně to, o čem mluvím - vzdálenější polovina kabiny by měla lícovat, ne, že bude vidět hrana plechu...

Druhou poznámkou je pájení střešních vlnitých plechů - začněte od středového, nebo se smiřte s tmelením či broušením. Je dobré si vždy věci sestavit na sucho. Na fotce je podezřele málo cínu - některé díly jsem pájel pastou a plynovou pájkou, přehozenou na horkovzdušný hořák, některé pak pocínoval za použití neutrální kapaliny, přiložil a prohřál. Je to můj první větší lept a "zaprasení" detailů cínem jsem se bál nejvíc, výsledkem je tedy dost čistá stavba.

Lahůdkou jsou střešní žaluzie - naohýbat jejich rám tak, aby byl ohnutý přesně v celé délce plného plechu (a ne tam, kde se ohýbat chce on sám, tedy v místě zeslabení lamel) je dobrý špek. No, když se to povede, zbývá jen vyhnout lamely, vložit příčku a je to. Pozor, boky jsou doopravdy vyšší než čela, nedivte se, že vám přesahují.

Krycí lišty mezi sekcemi kapot pak stačí dobře rozměřit, připájet zespodu na koncích a zevnitř v rozích.

Boční žaluzie je dobré dělat později, aby si je člověk neponičil. A hlavně kontrolovat, zda vše lícuje na vlas přesně. Pozor na osazování detailů - myslete už teď na to, co kde budete maskovat, já jsem v této fázi některé kliky a madla vynechal a osadím je až po nástřiku.

Další záležitostí je ochoz a čelníky - ty si po vytvarování přiložte zkušebně k ochozu, pokud některé ohyby okolo schůdků přeženete, vzdálenost od čelníku po konec schůdků vám vyjde kratší a nebude vám lícovat s výřezem v ochozu. Taktéž zkosená část mezi čelníkem a schůdky musí lícovat. Vše, co jde, pájím zevnitř, pájecí kapalina cín roztáhne do spár sama. Rámeček horního reflektoru je lepený, otvor se předtím musí vypilovat na plný průměr, ve stavebnici je připravený malý, pro modernizované verze ČD-C.

U ochozu pozor, aby se vám nezkroutil do vrtule a  aby měl všude stejnou šířku. Na mé stavebnici jsem taky musel odbrousit kus lícovacích západek na čelníku, byly delší než odpovídající výřezy v ochozu. Profilované plechy na boku rámu musí lícovat se spodní hranou, těsně pod ochozem je pak takové malé "území nikoho" s řadou šroubů, ve stavebnici nezachycených, viz fotky skutečných strojů. Čepy pro zvedání lokomotivy jeřábem jsou ze dvou vrstev, ta menší část se na leptu nachází uvnitř ochozu, kdybyste ji hledali...

Jak to vypadá zespodu, vidíte na obrázku níže. Ochoz a skříň zatím nejsou nijak spojeny, jen přiloženy.

No a dostal jsem se do fáze, kdy bylo potřeba připasovat pojezd. Originální výpalek, který se dá dokoupit, je pěkný, ale. Klasické kinematiky (ani Peho s magnetem, ani Loco) se nevejdou, chybí tak 1,5 mm, abychom nekolidovali s podvozkem. Proto jsem zkusil, zda se dá upravit rám z V100, který má kinematiky jiné konstrukce.

Rám je potřeba nejprve připravit - zkrátit o čelníky, na rozích ořezat schůdky tak, aby zbyla jen část, kterou potřebujeme (žiletková pilka je skvělý pomocník) a z boku taky trochu zbrousit kvůli šířce. Základní "kuchání" vidíte níže. Pozn.: z důvodu bezproblémového vložení do leptaného rámu bylo později potřeba provést drobné úpravy, ale s tím si již každý poradí.

Aby se rám do leptu vešel, je potřeba spájený ochoz zevnitř obrousit až po západky, které slouží ke spojení se skříní, ponechat se dají jen trojice na čelech. Ale jde to dobře a pokud nemáme skříň prohnutou, není to na závadu. Na skříni jsem brusným kotoučkem sebral zevnitř všechny větší výstupky po pájení klik a dveří, skříň se dá nyní nasunout na rám a lehce zapadne do výřezů v ochozu. Kupodivu se do skříně vejdou i sloupky, držící plošný spoj, lehká kolize se západkami čelní stěny kabiny se dá řešit.  Doufám, že se vejdou i původní setrvačníky - první sesazení tomu napovídá.

Kucháme dál - rozteč otočných čepů podvozků musí být 55,8 mm, tedy pod motorem rám přeřízneme a zkrátíme. Obě poloviny pak vložíme do ochozu pro přiměření. Na obrázku níže je ukázka, jak asi to bude sedět. Kinematiky se vejdou, spřáhlo vychází asi o 1 mm víc vysunuté, než by ideálně mělo být, ale vzhledem k tomu, že originální model V100 má spřáhlo dost utopené, nebude to moc na závadu. 

Ještě není hotovo - když se lokomotiva nyní postaví na podvozky, po ochoz naměříme 12,2 mm, ale protože řada 742 má ochoz značně výš (1600 mm) než V100, musíme se dostat na výšku 13,3 mm. Tedy chybí 1 mm + zbývající destetinku vytvoří krablovaný plech ochozu ze stavebnice. Zvednout rám kvůli podvozkům nejde, ochoz se naopak musí podložit. Ale rám by nám tím pádem lezl "z pod sukní", musí se proto zespodu zeslabit. Obrousil jsem po obvodu celou jeho silnější část na výslednou tloušťku 1,8 mm - až po vodicí výstupky podvozků, viz foto níže.

Pokračování 15.8.2014. Stavba nijak zásadně nepokročila, pracovní vytížení mi zatím odsunulo dovolenou a čas nezbývá. Ale povedlo se doplnit pár detailů, které snad ocení skalní fanoušci této řady. Na čelníky přibyly madla pro posunovače, otvory pro brzdové hadice, jakási záslepka (na fotce vlevo od desky spřáhla) a co je "důležité", pod vnější kraje čelníku přišly naletovat miniaturní U profily, které jsou i u skutečných strojů na ... k ničemu. Viz debata na K-reportu.

Druhé čelo (na kratším konci) má kromě toho všeho i kohouty potrubí pro spojení do dvojčlenu. Na čelech ještě není hotovo, kromě zábradlí ochozu chybí na to kratší naletovat přechodový můstek. Zásuvka dvojčlenu a trubka na praporek se pak nalepí.

Sestavení pluhu do tvaru byla dobrá "soda" - pluh chci mít výměnný (jeden s dírou pro spřáhlo, druhý "fotografický"), takže jej bylo potřeba sesadit "nasucho", zezadu proti schůdkům podložit páskem leptu, aby nebyl moc daleko vzadu, to vše stáhnout pinzetami a střed zapájet. Předtím jsem si ale tvar pluhu obkreslil na zbytek mosazného plechu, abych měl základ pro opakovanou výrobu.

Posledním přírůstkem je nádrž - na její boky jsem doplnil vymývací krytky, a to tak, že jsou skutečně plastické. Trubička průměr 1,2 mm, uřezaná na 0,3 mm délky, připájená, zabroušená. Hrdlo nádrže je originál ze stavebnice, alespoň kolečka, která se tam vyskytovala, na to pasují.

 

18. 1. 2015: Malý krok pro lidstvo, velký skok pro autora. Po pěti měsících konečně pokračujeme ve stavbě. První akcí bylo dokončit výměnné pluhy - jeden pár modelový, pro focení, druhý s otvorem pro hlavu kinematiky, pro ježdění. První pokus nanečisto - pluh jen pro ověření polohy otvoru.

V této pozici je kinematika funkční - hlava sice vyčnívá o něco víc, než by bylo nutné, ale bez rozsáhlého řezání se dál nedostaneme. Trochu se jen musí obrousit nos nad hlavou spřáhla, aby nedrhnul o pluh zezadu. Šířka otvoru je asi 10 mm, z pluhu nahoře a dole zůstává cca 1,5 mm.

Pluhy jsem původně chtěl k rámu připevnit přes pomocný plíšek za stupačkami, pomocí šroubků a matiček připájených z jejich vnitřní strany. Zvolil jsem ale řešení násuvné, s využitím precizních kontaktních dutinek. Dvě dutinky, zasunuté do sebe, drží pevně a díky kónickému tvaru jsou vystředěné a pluh se nekýve. V rámu je použitá horní část dutinky - válcová část bez pájecího kolíku, naopak na pluhu je dutinka zkrácená shora a zploštělá, aby ji bylo možno připájet na pluh.

Na obrázku níže je odleva vidět dutinka, připájená k pomocnému plíšku (kvůli odstupu od schůdků), vybraná spodní strana čelníku s prostorem pro dutinky a čelo rámu a vpravo pak zkušební pluh s jednou dutinkou jen sešlápnutou a druhou i zabroušenou.

Pak tedy mohla vzniknout druhá dvojice pluhů a na všechny jsem připájel dutinky. Na originálních pluzích vpravo je vidět původní pájecí výstupky, na nové pluhy jsem je později doplnil také, ale nejsou nutné.

Zezadu pak takto - po zploštění a zabroušení není dutinka skrz schůdky vůbec vidět.

Verze s originálním pluhem...

 A verze s otvorem pro hlavu spřáhla. Všechny pluhy jsou bez potíží záměnné.

Nejhorší práce je za námi a na řadu se dostává zábradlí. Doporučuji prostudovat fotodokumentaci konkrétního stroje a díly z leptu upravit příslušným způsobem - zejména rohové díly je potřeba vyhnout i ven, což se bez vyříznutí příčky neobejde.

Pro konkrétní 742.141 bylo potřeba na delším konci vytvarovat typické vyhnutí ven a střední příčku posunout výše.

Větší legrace nastane na kratším konci, kde se z leptaného dílu musí odstanit jedna stojka a ta druhá se musí posunout směrem ke středu stroje. Současně s tím je potřeba do ochozu vyvrtat nové otvory v příslušných pozicích. Protože ohýbání probíhá ve trojrozměrném prostoru a občas se tzv. není čeho chytit,  je to pěkná práce na dlóóóuhé zimní večery...

Tady je kompletní výzbroj, rozložená okolo bitevníku:

Po dokončení skříně jsem potřeboval změnit téma - nastal čas na pojezd. Ten bude k rámu upevněn pomocí čtyř šroubů v rozích. Jak píšu výše, obě poloviny továrního pojezdu jsou slepeny mosazným hranolkem, který současně dorovnává rozdíl výšky ochozu oproti původní V100. V místě pod kabinou je podložka vynechána a na rozích se rám opře o matičky, které jsem jen zbrousil na shodnou tloušťku, tedy 1 mm.

V detailu je upevnění vidět níže - šroubky M1,4x3 (koupíte  zde ) se krásně vejdou do továrního odliku, nikde nic nevyčnívá a přitom je zachovaná přístupnost i po zkompletování s podvozky.

Únor 2017 (zapsáno ovšem v srpnu): pokroky se dějí, železnice neumřela.

Skončili jsme u toho, jak sestavit pojezd do kastle. Pro zdárný provoz modelu ovšem potřebujeme motor (budiž, ten by se tam dal vložit), ale i osvětlení a - jakkoliv jsem dřív byl zarytým analogistou - tak teď už i dekodér. Nejprve jsem ale na pojezd doplnil distanční sloupky, aby se elektronika vešla pod vrch skříně a nebránila průhledu kabinou. Jde o trubičky průměru 2 mm se zaříznutým závitem 1,4 shora. Zespodu je do nich vlepená trubička 1,2 mm, vsazená v původním, mírně převrtaném otvoru pro šroub.

Chvíli jsem laboroval se sestavením elektroniky a vhodným řešením osvětlení vlastními silami, ale pak jsem usoudil, že dělba práce má taky svoje výhody a na podkladě výše zmíněného článku Jirky Havránka se obrátil na Bedlische a desku s komplet elektronikou získal od něj.

Nebyl bych to ale já, kdybych se spokojil se základním řešením. Desku jsem proto upravil na míru, osadil desky s LED, které jsem oddělil pěnovou gumou a do vyšetřeného prostoru nad motor nalepil dekodér Zimo MX648P. Kdo ví, už tuší - ano, bude i zvuk! Na obrázku výše je zachycený i reproduktor Zimo "kostka", jehož ozvučnici jsem odlepil a skalpoval. 

Takto se pak všechny doposud hotové díly sesadily: reproduktor se skalpovanou ozvučnicí je nalepený přímo na plošný spoj pružným lepidlem do místa, kde může žaluziemi pěkně zvučet ven (pozor, pokud z ozvučnice skalpujete i vrchní plnou stranu, nezapomeňte zakápnout i všechny díry v plošném spoji pro zamezení akustického zkratu), dekodér je půl milimetru nad setrvačníkem a na jedné straně stroje zůstává volný průhled kabinou. Na tento konec (ze zadní strany svislého plošného spoje) ještě přijdou nalepit tantalové kondenzátory powerpacku pro překlenutí výpadků napájení. I ve skutečné mašině je v krátkém představku elektrovýzbroj...

Zde pohled ze strany dlouhého představku, kde je reproduktor,

zde pohled z opačné strany, lépe ukazující vedení vodičů od dekodéru. Dekodér jsem zbavil bužírky, vodiče vyrovnal vedle sebe, sepnul kolíčkem na prádlo a zakápl čirým měkkým lepidlem, aby se netrhaly od sebe. Dekodér pak drží na plošném spoji pomocí tenké oboustranné pásky.

Takto to svítí - zde tři čelní pozičky.

Aby to opravdu svítilo, jak má a aby Kocour přibral na váze, slepil jsem z olověného plechu dvě závaží, která přijdou zasunout na zalepit za čela skříně, a do nich navrtal a zalepil světlovody. Dá se tak krásně simulovat i "dvojité oko" horního reflektoru. Jedny konce světlvodů musí být co nejblíže otvorům pro světla, druhá strana světlovodů je zkosená směrem k LEDkám na plošném spoji.

Výše pak výsledek snažení - až se to přesně usadí, bude to i správně vycentrované, nebojte. Na fotkách je i vidět rozdíl mezi provozním a fotografickým pluhem. Tím je tedy otázka elektroniky a svícená vyřešená, trvalo dlouho ji vyřešit, ale výsledek je myslím slušný. Nezbude než pokračovat dál...

Tedy sestavit zbylé detaily a jdeme barvit! Výše popsané a naohýbané zábradlí opatrně zapájet do ochozu (až do nastříkání zústanou ochoz a kastle zvlášť) - a výše vidíte výřad věcí před nástřikem, Kocoura i současně stavěnou 742.701.

Odmastit a první vrstva je Galvinolem, aby barva chytla na mosaz a neloupala se. Je to podkladní lak ve spreji, ale nebojte se to stříknout z ruky, hodně se toho vypaří a spáry se vám nezalijí.

Výše pak vidíte skříň i s rámem po nástřiku základem (Lifecolor). Ještě se musí dotmelit a přebrousit detaily, ale už to začíná vypadat jako lokomotiva!

Na poslední fotce pak Kocour i se svojí vlastně dcerou 742.701 - je pěkné srovnat řešení obou lokomotiv na stejném pojezdu, které ve skutečnosti dělí nějakých 40 let.

(c) 2014 - 2017 Jiří Zlámal