Rychlíkové vozy Zeuke a ložiska Peho

30. 10. 2010

Když jsem po dvaceti letech vytáhl bednu s vláčky a na webu pozjišťoval, co se dnes vše dělá jinak a lépe, rozhodl jsem se pro výměnu plastových dvojkolí za kovová a pro dosazení mosazných ložisek Peho. A to nakonec všude. Jediné vozy, které odolávaly, byly původní „rychlíkáče“ Zeuke. Tyto, dnes asi 50 let staré vozy, mají plechový podvozek a v něm dvojkolí s čepovým uložením. Sem se klasické Peho misky dát nedají. Ovšem právě tyto vozy měly asi bezkonkurenčně nejhorší kola, čtverec je proti nim ideální tvar. Uložení dvojkolí v narezlém plechu navíc vyluzovalo velmi roztodivné zvuky – kdo tyto vozy máte, tak víte, o čem mluvím…

Řešení se ale našlo – Peho dodává i ložiska s osazením, je to typ 206 a 207, podle balení (12 a 50 ks), seženete je třeba na Malosériovkách.  Dlouho jsem netušil,  jestli budou vůbec vhodná – na zkoušku jsem jich ale pár koupil a pustil se do úprav.

Rozborka je snadná, neulomte si jen z podvozku kus masky, je to nějaký enderácký bakelit a drží na kousíčku.

Vlastní úprava byla až podezřele snadná – do plechového rámu podvozku vyvrtat v místě původního uložení čepu větší díru podle vnějšího průměru ložiska, ložisko až po osazení vtlačit (či zakápnout vteřiňákem, podle toho, jak jsme vrtali, ono ale nemá kam vypadnout, takže je to vlastně jedno).

Druhý krok – v plastové masce je potřeba lehce zvětšit vybrání. Nejlépe frézkou, nebo vyškrabat skalpelem, ale opět pozor, rádo se to láme. Ložiskový domek je v podvozku už z výroby celkem slušně „dutý“, takže nás zajímá jen mírné rozšíření a lehounké prohloubení. Přísloví dvakrát měř, jednou řež tady platí vrchovatě!

No a vlastně máme hotovo. Zbývá už jen vložit kovové dvojkolí – použil jsem průměr 8,3 s hrotovým uložením -celek sesadit a je to!

Jízdní vlastnosti se zlepšily o sto procent – vozy jsou těžší, mnohem stabilnější, nevržou a jízdní odpor šel k nule, takže člověk se už nemusí bát vytáhnout je na trať. Původně byl hlavním „uživatelem“ těchto vozů (které si mimochodem koupil ještě otec v dobách svého mládí) můj čtyřletý syn, ale nyní jsem si je zamiloval i já a možná si ještě nějaký seženu.

Zelený nátěr jsem štětcoval před nějakými 25 – 30 lety, kdy jediné veřejně dostupné modelářské barvy byly Unicol (sem-tam dovezené Humbrolky byly těžká „podpultovka“), druhý kus je v originálním provedení.

Na závěr fotka s Hektorem BTTB, který tak nějak dobově odpovídá – jak ve skutečnosti, tak v modelu.


 

© 2010 Jiří Zlámal. Psáno pro MojeTT.cz - http://www.mojett.cz/?p=8170